Nha Trang

Do Nha Trangu nás dopraví zdánlivě skvělej vynález - spací autobus. Autobus standardních rozměrů zvenku i zevnitř, naplněněj k prasknutí futuristickejma palandama. Některý lehátka s tunelem pro nohy, měkký, sklápěcí, s úložnzm prostorem s žebříkem do uličky..  jiný, jako třeba moje lože, nemá žádnej tunýlek pro nohy, dokonce neni ani tak měkce polstrovaný jako ostatní, a s šířkou asi dvacet centimetrů překonává všechny moje představy o nepohodlnym spaní. Ke všemu je mezi dvěma normálníma lehátkama, takže abych se moh jít vychcat, musím vzbudit souseda Němce a nějak ho záhadnym způsobem překročit, nebo se jak Houdini protlačit úzkou škvírou hlavou napřed do uličky, vyprostit nohy, otočit se do polohy vhodný k lezení po žebříku, nešlápnout na spící Vietnamce ležící v uličce, probudit Vietnamce spícího před dveřma od hajzliku a pak už se jenom modlit, aby se při močení autobus neobrátil ve výkrutě při předjíždění na střechu. Do Nha Trangu přijíždíme po pátý hodině ráno, přesto je město plný čilejch cvičících domorodců. Nacházíme hotel, kterej sme si fištrónsky nechali zarezervovat od už ubytovanejch kamarádů - Terky a Štěpána. Sprcha, snídaně, a hybaj na pláž. Ráno je v Nha Trangu moře krásně čistý, oproti Hoi An i docela osvěžující. Na pláži baštíme klasický Vietnamský plážový šmakulády. Vařený křepelčí vajíčka, ovocozeleninu bez českýho názvu se solí a chilli, rejžový placky, mraky ovoce. A pijeme kokos. Celý usmažený se pak odpoledne domlouváme na zítřejším programu, v diving agentuře domlouváme lstí nejnižší možnou cenu s přímo asi majitelem. Divnej chlapík. Gruzínec s německou maminkou a ruskym tatínkem s vietamskou manželkou... Večer trochu popijem, ale dem docela brzo spát, aby sme byli čílý na šnorchlovací výlet.

Čilý sme, půlce lidí je blbě, nejdřív z alkoholu, pak z mořský nemoci Při šnorchlování si všichní stěžujou na výstroj a výzbroj, topí se, voda je moc slaná, moře moc teplý, ryby moc velký, korály moc nevkusně barevný... Vyzkoušíme postupně dvě potápěcí místa, korálový útýsky hustě a rozmanitě osázený mořskou faunou, mraky ryb všech tvarů, velikostí i barev, ke všemu skvělá viditelnost nám dovoluje i z hladiny vidět podrobně dění skoro deset metrů hluboko. Unavený se vracíme na kymácející loď, vaří se nám skvělej oběd, kterej sníme už cestou do přístavu. Následuje povinnej powernap, pak večeře. Skoro všichni míří do indický restaurace, jen dva poslední mohykáni jsou věrni vietnamskýmu pouličnímu jídlu - Já a česká vietnamka Marcelka. Zjišťujeme krajový odlišnosti klasickejch vietnamskejch jídel, pochutnáváme si na skvělým bun bo, svěží a dobře najedený za jeden dolar nacházíme zbytek výpravy, jak se pere s indickejma jídlama v blízký tandoori restauraci. Večer obligátní návštěva převážně ruskou klientelou oblíbenejch barů, piknik na pláži, koupel... Druhý den ráno vstáváme brzo, Terka se Štěpánem mizí vstříc Hanoi a Sapa, my dáváme snídani, Mohykáni zase na ulici, zbytek nevim kde:) My s Danem balíme, protože večer chceme vypadnout do Mui Ne, půjčujeme motorbiky, a hurá hledat pláž asi 50km severně od Nha Trang. Bez mapy. Tři expediční skůtry yamaha, tři expediční týmy ve složení: Dan+Ivča, Marcelka+Verča, a Já+Janča. Rychle se znovuadaptujem na vietnamskej provoz, a míříme po rušný "dálnici" směr sever. Když nám přijde, že už sme dlouho neviděli moře, zabočíme doprava, kde ho trochu tušíme. Po dvaceti kilometrech nacházíme uzavřenej resort+spa, kde obsluha brány nerozumí žádnýmu evropskýmu jazyku ani pantomimě, zato vietnamštině v její ryzí jižní podobě vládne suverénně, takže ani rodilá mluvčí Marcela mu nerozumí ani slovo. Vzdáváme to, a hledáme poblíž. Asi třicet metrů od vjezdu je pískovitá cestička. Vede k opuštěný uklizený romantický plážičce vybavený rohožema a slunečníkama, písek je tam bílej jak padlej sníh, moře mělký teplý a průzračně čistý, sluníčko pálí jak o závod z mezer mezi bizarně tvarovanejma mrakama tak šikovně, že se snad ani jednou mráčkem nenechá zastínit.

Vegetíme si na pláži a nerozumně se opalujem, takže když po pár hodinách znova nasedáme na naše stroje, sme červený jak raci. A to nás čeká hodinu a půl cesta bez trochy stínu zpět domů. Zastavujem se eště na kafe a na zmrzlinu v blízký přímořský vesnici. Objednáváme zmrzlinový poháry, ovocný džusy, a ledový kafe. Zmrzlinový poháry smrděly už z kuchyně jako siláž - zvláštní smysl pro smradlavý ovoce, maj ti Vietnamci. Džusík je podle obsluhy čerstvě udělanej z mrkve, rajčat a z něčeho čemu nerozumíme. A překvapivě páchne jako siláž. Kafe je, jak už je tomu ve Vietnamu zvykem, výborný. Pokračujem v cestě, dáváme na začátku Nha Trangu rejžovou polívku (s krevetama, ježovkama), objíždíme pár butiků na nákupy, holky si kupujou hadříky. Vracíme motorky, ryhlá sprcha, skvělá večeře na ulici - bun ca. Loucime se se sympatickejma spolucestovatelkama, že se pozítříi snad zase štastně shledáme, berem batožinu a ve tři ráno, za sedm hodin po odjezdu, sme vysazeni uprostřed resortu Mui Ne.