Cesta vláčkem

Z Ninh Binh bereme vlaka. Z důvodů dvou. Zaprvé se chceme ve vlaku vyspat, za druhý chceme ve vlaku potkat holky od Vandy, od nichž víme, že ňákym vlakem jedou. Takže spací místa sou vyprodaný, a náhodoou kupujeme lístky na úplně jinej vlak. Ale do Hue jede. Tak si to šineme mašinkou po páteři rozsáhlý a co se týče technickejch detailů rozmanitý vietnamský železniční sítě. Po kolejích s rozvorem přesně metr si těch máloset kilometrů do Hue budeme vychutnávat asi 14 hodin. Ve vlaku je docela čisto. Naše místa okupuje spící Vietnamka. Asertivně jí budíme, vysvětlujem, že leží na našich sedačkách. Nechápe a znovu usíná. Zas jí budíme. Už je trochu nasraná, tak zkoušíme budit další spící Vietnamku, tentokrát opravdu na našich sedačkách. Kupuju voříšky, čipsy, čtem, hrajem hry, usínáme.. Bohužel, na místě za náma první spící vietnamka dlouho nevydrží. Za noc se tam vystřídá úžasně zahleněněj chlapík, chlapík milovník zvrhlýho vietnamskýho popu se 100W reproduktorama vybavenym mobilem, a chlapík povídající si s jinym chlapíkem na druhym konci vagonu - aby ho kamarád dobře slyšel, vyklonil se do uličky, předklonil se, tím dostal svý mluvidla jak blíž adresátovi, tak asi centimetr od mýho ucha, a řval. Dlouhá noc. Ráno se budíme, a pár hodin strávíme hádánim, jestli to nádraží který sme právě opustili, bylo nádraží v Hue. Nakonec vše dobře dopadá, a my v Hue vystupujem.