Hoi An

Do Hoi An dorazíme až za tmy. Není divu, už v 6 hodin je tu tma jak v pytli. Vysazujou nás u nějakýho hotelu a prší. Od chlapíka, kterej nás ubytoval v Hue máme doporučení na nějakej hotýlek tady a tak se snažíme chytit si taxi. Obyčejně ve Vietnamu na každym metru číhá taxikář a než se člověk vzdálí od nádraží, musí odmítnout desítky nabídek na odvoz. Tady ale nic a když po deseti minutách konečně spatříme auto, vyfoukne nám ho někdo jinej. Tak tam stojíme a moknem. Nějakym zázrakem se nám pak ale podaří chytit dokonce dvě auta. Náš hotel je plnej, musíme jinam. Hned vedle nacházíme hezkej hotel s bazénem. 2O dolarů za pokoj - zatim naše nejdražší a nejluxusnější bydlení. Ubytujem se, jdem i s holkama na jídlo a večer se procházíme uličkama pěknýho starýho města. Tak šedesát procent všech obchodů tady jsou krejčovství, kde vám na míru během jednoho dne ušijou na co jen si vzpomenete. Stačí si vybrat v katalogu nejnovějších kolekcí předních světovejch návrhářů a nejpozději do druhýho dne máte věrnou kopii za cenu, kterou peněženka nepozná a v super kvalitě. Nebo si jim prostě ukážete váš oblíbenej kus oblečení a zdejší švadleny vám ho zduplikujou. Takže plán na další den je jasnej. Hned ráno vyrážíme na obhlídku a hned v prvním salónu už si Honzu měřej a kreslej mu sako, který si nechá vyrobit z modrýho manšestru. V pět odpoledne má přijít na první zkoušku. Za chvíli už mám první věci objednaný i já. Bude to sako z úplně lesklý černý látky a obyčejná černá košile. Mám si to vyzvednout až druhej den ráno. Nemůžu se dočkat, jak to dopadne. Cestou zpátky na hotel nás ještě uloví několik švadlen, který nás donutěj objednat si košile. Ač je tohle městečko celkem malý, máme tady nějak problém s orientací a nebude pro nás jednoduchý zapamatovat si a pak najít všechny ty krámky, kde máme něco objednaný. Zbytek dne strávíme s holkama na pláži, která je asi 4km daleko a jedeme tam na skútrech půjčenejch za 4 dolary. Odpoledne se cestou z pláže chceme projet po okolí, ale začíná hustě pršet, tak to balíme a jedem domů. Večer už nás maj holky asi plný zuby, tak jdou někam samy do města. Já jsem taky celkem rád, že si od nich odpočinem, protože domlouvat se v šesti lidech, kam půjdem na večeři a co budem jíst, je docela vyčerpávající. My o něco později taky vyrážíme ven, dáváme nějaký židličkový jídlo za 15 korun, nacházíme pravý centrum města, kde všude svítěj lampionky a je to tam fakt hezký. Jen tak zevlujem v uličkách, pak někde na židličkách vypijem kokos a celkem brzo jdem spát. Mimochodem, čerstvej kokos svým vzhledem ani chutí vůbec nepřipomíná tu hnědou uschlou věc, která se prodává u nás v obchodech. Další den nás čeká náročnej úkol vyzvednout ve všech krejčovstvích naše ušitý hadry. Naštěstí máme od každýho krámku vizitku, tak to snad s pomocí mapy najdem. Den trávíme na pláži, odkud několikrát odjíždíme na motorce pro oblečení. Když si jednou vyzvedávám svůj skútr na parkovišti u pláže, zjišťuju, že mám prázdný zadní kolo. Okamžitě to zmerčí nějaká babka a ukazuje směrem ke křižovatce, kde mi to snad někdo opraví. Jedu tam po ráfku. Je to podezřele blízko a skoro to vypadá, že chlapík se tu specializuje jen na výměnu duší. Možná jsem paranoidní, ale mám divnej pocit, že moje prasklá duše není náhoda a jsem dost nasranej. K tomu ještě přispělo, že za parkování po mně dneska chteli celejch pět korun a můj argument, že včera to stálo 3 nějak nikoho nezajímal. Pan opravář se taky tváří podezřele a vysvětluje mi, že oprava bude za stovku. Nemám na vybranou, tak čtvrt hodinky počkám než to opraví a jedu dál. V 6 večer nás má naložit autobus do Nha Trang, tak už se všema oblečkama mířáme k hotelu. Cestou jsme vytrestáni za to, že jsme pitomci. Přehlídneme náš hotel a mineme ho asi o 100 metrů, v tom začne největší slejvák, co si dovedete představit a my se tak vracíme totálně promočený. Na hotelu dáme sprchu, něco k pití a čekáme na holky, který jsou někde ve městě a maj naše lístky na bus. Ty ale nějak nepřicházej, i když už se rychle blíží hodina odjezdu. Najednou holek přibíhá jen půlka s tim, že zbylý dvě ještě obíhaj nějaký švadleny, který se opozdily s dodávkou šatů. Ty naštěstí dorazej těsně před příjezdem busu, tak můžeme vyjet...