Výlet do přírody

V úterý se budíme v 7, abychom stihli ještě posnídat a koupit nějakej menší baťůšek, do kterýho si sbalíme věci na výpravu. Na to si šetříme cca třičtvrtě hodiny, ale jak se později ukáže, zbytečně. Vycházíme na ulici a hned vedlejší barák je plnej baťochů všech barev a velikostí. Hned si jeden vybíráme a při dotazu na jeho cenu pan obchodník vytahuje papírek a píše na něj 190 000 Dong (1Kč = 1000Dong). To je sakra málo, ale pán neváhá a podává mi papírek, ať nahodím svojí cenu. 120 tisíc mi přijde akorát. Prodavač kroutí hlavou a píše 180K. Já chci mít poslední slovo a navrhuju 150. Deal, pán je spokojen, my taky. Po snídani se dole na recepci potkáváme se zbytkem naší výpravy. Jsou to dvě holky z Německa a sympatickej páreček američanů. Vyrážíme tedy ve složení Uli, Lea, Jan, 2x Dan, Cat a trpasličí průvodkyně Song, která z nás má paradoxně nejdelší jméno. :-) Je to roztomilá indiánka v kroji, tak 140cm vysoká, což je celkem průměr u zdejších domorodců. Ještě se k nám přidává hošík od recepce, kterej mi se slovy "thank you for the present" ukradl klobouček. Na oplátku mu kradu jeho tropickou

helmičku. Tůra začiná! Nejprve nasedáme do auta, vezou nás na nějakou vyhlídku a pak k vysokánskýmu vodopádu. Internet tady maj vskutku skoro všude, když ale vidim ceduli "free WI-FI" na stromě u vodopádu kdesi uprostřed hor, začínám už se fakt trochu divit. Pak zas nasedáme do auta a po chvíli nás konečně vysazujou na místě, odkud jdem pěšky. Asi po půl kilometru míjíme skládku a ocitáme se v džungli, kde na sebe nastříkáme repelenty, aby nás nekousla nějaká nakažená hmyzí divnověc. Terén je celkem náročnej, klouže to, ale Song nasazuje celkem slušný tempo, kterýmu stačime jen my dva, na ostatní se po chvíli čeká. Při pauze se kluk z recepce nabízí, že nám udělá fotku. Podávám mu iPhone, kterým nás vyfotí, ten ale pak končí

v jeho kapse. "Nice present, my friend." Lea z Berlína se podruhý celá pocáká repelentem a jde se dál Prodíráme se dál pralesem a kolem slyšíme hlasitý zvuky připomínající cirkulárku. Ve skutečnosti je to ale nějakej hmyz. Když vylezeme z džungle, naskytne se nám pohled na nádhernou hornatou krajinu posetou terasama rýžovejch polí. Všechno je zelený. Na chvilku

zastavujeme u potoka, kde potkáváme chlapečka s buvolem. Lea znovu vytáhne repelent, pro jistotu se přemázne opalovacím krémem, nakape kapky do očí a můžeme pokračovat. Po pár kilometrech přicházíme do první vesnice. Připomíná to tu středověk. Lidi tu žijou v chatrčích z prken, všichni maj kupu dětí a živěj se jen tím, co si vyroběj. Dětičky jsou roztomilý, špinavý, bosý. Vítaj nás jakobychom byli mimozemšťani. Všude pobíhá drůbež, malý černý prasátka a kolem se pasou buvoli. Jdem dál. Cestou sežerem oběd, kterej nám Song celou dobu nese v nůši na zádech. Počasí je úchylný. Chvíli prší, pak se vyjasní a je strǎsný vedro. Ani ne za hodinu se to opakuje. Trpaslice Song je fascinovaná Honzovym břichem a ptá se ho kolik že prej

váží. Dozví se, že 85 kilo a posléze konstatuje, že to je stejně, kolik má buvol. Tim si Honza po zbytek výpravy vysloužil přezdívku "Big buffalo". Song sama podle svejch slov váží deset kilo. Odpoledne nám dochází naše skromná zásoba pitný vody a tak si za pomoci dezinfekce vyrábíme vlastní z potůčku. Repelentem navoněná němka nám věští smrt. Asi v 6 večer konečně přicházíme k našemu obydlí. Ušli jsme asi 20km.