Pořád trčíme v Hanoji, jen jsme změnili adresu. Bydlíme o pár kroků dál v hostelu za poloviční cenu. Naše čtvrť je jedna velká tržnice. Na každym kroku tu Větve prodávaj všechno, na co si vzpomenete. Stravujeme se na chodníku, lidi tu vařej venku na ulici a na dětských plastových mikrožidličkách se pak konzumuje. Jídlo je výborný a zatim jsme se ani neposrali. Už i smlouvání jsme si vyzkoušeli, většinou se ale ještě spíš stydíme. Ze vcěrejška máme několik silných zážitků gambrinus hospodou počinaje a večerní návštevou baru konče. :) Kolem osmý jsme si vyšli ven do našeho oblíbenýho minibaru, kde se potkávaj turisti ze všech koutů světa. Jen pro zajímavost - na záchod se tam chodí domů k majitelům skrz obývák a kuchyň, celkem pěknej byteček. (jak jsme ale později zjistili, není to nic neobvyklýho) To nejdivnějši ale přišlo potom. Od obsluhy jsme se dověděli, že v jejich druhym baru asi kilometr daleko, se od devíti koná jakýsi vystoupení břišního tance. Dopijem a jedem, bude zábava! A aby nebylo málo srandy, jedeme na mototaxi. Cenu se nám podaří usmlouvat na míň než polovinu, stejně ale asi platíme víc než nutno. Jízda je fakt zážitek, bojíme se o život, ale baví nás to. Jedeme celkem dlouho, bude to dál než kilometr. Konečně jsme na místě. Bar je zapadlej kdesi v útrobách uzounkejch uliček a dvorků, kam by normálni turista asi. Jen tak nezavítal. Vedou nás po schodech nahoru, vcházíme do útulnýho malýho podniku, zouváme si boty, na stolcích je ovoce a vodní dýmky. Přátelská obsluha nám podává ruku. Podél místnosti seděj usměvavý mladý lidi. Jsme tu jediní cizinci. Vietnamec v rohu si nás se zájmem prohlíží a fotí. Nikdo nic nedělá ani něřiká, na něco se čeká. Obsluha vypadá trochu nervózně. Zvláštní atmosféra, nevíme co bude dál...
No co bylo dál? Já jsem napnutá jak kšandy:)
OdpovědětVymazat