Dneska jsme vstali na naše poměry celkem brzo, asi v 8. Zašli jsme poblíž na kafe a buchtu a pak se vydali obhlídnout zdejší tržnici, protože pršelo docela hodně a na motorky se nám v tomhle nechtělo. Trhovci nabízeli miliardu zajímavejch věcí od sušenejch krevet a živejch slepiček až po zaručeně pravý ajpody a pantofle Adides. V oddělení s oblečením si Honza koupil za 65 tisíc motopláštěnku, takže už jsme na případnej vejlet téměř dokonale vybavený. Když jsme vylezli ven z trhu, pršelo už znatelně míň a tak jsme se rozhodli vyrazit do motopůjčovny. Honza měl z jízdy na motorce takový obavy, že se cestou málem strachy pokakal. Já jsem ho ujistil, že to bude stejný jako na kole, jenom rychlejší. A s motopláštěnkou se přece nemusí ničeho bát. Proces v půjčovně proběhl překvapivě rychle. Paní nás jenom zkasírovala 5USD za kus, pak přijel chlapík s motorkou, dal nám helmičky, ukázal jak se startuje a popřál štastnou cestu. Žádný doklady ani údaje nechtěli. Tak jsme osedlali naše stroje a vydali se natankovat. Vietnamskej motochlapík z půjčovny, kterej si nasedl k Honzovi na mašinu, aby ho odvezl kamsi opodál, neměl ani zdání, že se s motorkama je to naše poprvé. Po pár desítkách metrů už jsme si to ale jako zkušený motokluci smažili 20km/h po městě. Ještě jsme se stavili na hotelu pro plavky a foťáky a pak vyrazili do nitra ostrova. Jeli jsme a pršelo, ale ne tolik aby se vyplatilo vytahovat motopláštěnku. Tenhle ostrov jménem Cat Ba, neni příliš osídlenej. Je tu jen na pobřeží Cat Ba city plný hotelů a pár vesniček ve vnitrozemí. Většinu ostrova tvořej vápencový homole porostlý pralesem s liánama, kousacíma opičkama a obříma motýlama. A vede tu v podstatě jedna silnice z jedný strany ostrova na druhou. Tak jsme jeli, po tý jediný silnici a pomalu pilovali naše motoskilly. Zjistil jsem, že moje Yamaha umí jet devadesátkou, víc už se jí moc nechtělo. Pak se mi taky jednou při rozjezdu splašila a po nárazu do betonový zídky mi spadla na nohu. Od tý doby jsme už ale byli kamarádi. Zhruba ve středu ostrova jsme potkali bránu do zdejšího národního parku. Vybírali tam vstupný 15 korun. Celej národní park spočíval v tom, že se šlo nahoru na jednu z vápencovejch homolí, kde byla rozhledna. Cestou jsme minuli asi sedum obchodníků, který se nám snažili vnutit vodu, že prej jí na tý náročný cestě budem potřebovat, až jsme došli k lesu, kde začínaly kamenný schody. Jenže les nebyl les, ale hustá džungle, lepší než jsme viděli v Sapě. Schody byly kluzký od bahna a strmý. Tam jsme potkali několik bosejch turistek, nohy celý od červenýho bahna a v ruce žabky.
Vybíjí se mi baterka, takže zbytek jindy. Dobrou...
tytyty, to se dělá, jezdit bez papírů!!!?? :-)
OdpovědětVymazat